Sice mi leze na nervy, že neteř pořád brečí, ale začínám se smiřovat, že je tu nová a že je to mimino. Stejně se těšim až aspoň trochu vyroste a začne mluvit. Petr (sestřin přítel) se stěhuje do našeho domu, ještě, že máme rodinej dvoupatrovej dům, jinak by jsme se sem asi moc nevešli. Dneska se zasnoubili a chtěj abych byla družička. Upřímě řečeno, moc po tom netoužím. Nesnáším šaty. Na svatbu pudu ráda, ale nechci být družička. Řekla jsem, jestli by nemohla být družika spíše malá Míša (desetiletá sestra Petra), Andrea ví, že šaty nosit nechci, ale jelikož jsme jako nejlepší kamarádky a nikdy jsme se nepohádali, tak jí půjdu za svědka (říkali, že potřebuju občanku, ještě, že mi bude za dva týdny 15). Aspoň trochu radosti si teď užiju. Svatba bude v březnu, protože ji chtějí na jaře. Jsem šťastná, že si můžu oblečení vybrat sama. Sice musim mít šaty, ale aspoň nemusim mít žádný nijak přehnaně krajkovaný a zdobený. Chci jednoduchý a jednobarevný šaty. Snad najdu nějaký co se mi budou líbit. A pokud jde o neteř, nevím jak to zvládnu. Babička říká, že všechno bude v pohodě. Babičce vždy věřím a vždy mi moc pomohla, myslím, že se nemílí ani teď. Přiznávám, neteř je roztomilá.